Pitný režim ve zdravotnických zařízeních pro personál a pacienty

Při zátěži teplem zaměstnavatel zajišťuje pitnou vodu na svoje náklady přímo v prostoru určeném pro práci. Ochranný nápoj musí nahradit nejméně 70 % tekutin a minerálních látek ztracených během osmihodinové směny. U prací zařazených do třídy IIIb až V přibývá povinnost poskytnout středně mineralizovanou vodu, která tvoří polovinu nahrazovaného množství. Balená voda tyto povinnosti splnit dokáže, ale při letním nárůstu spotřeby naráží na sklad, dopravu a rozpočet oddělení. Nainstalované řešení na stávající rozvody odstraňuje logistický strop i potřebu přidělovat vodu po jednotlivcích.

Proč letní zátěž ve zdravotnických zařízeních zvyšuje spotřebu vody

Potřeba tekutin neroste lineárně s teplotou. Roste s kombinací teploty, fyzické námahy a délky expozice. Právě tyto tři veličiny se v nemocničním provozu během letní vlny potkávají naráz.

Personál

Zdravotnický a pomocný personál pracuje ve dvanáctihodinových směnách, často v prostorách bez chlazení, a značná část pozic je fyzicky náročná. Polohování a přenášení pacientů, hygienická péče a přesuny po oddělení jsou středně těžká až těžká práce, což posouvá zařazení do vyšší třídy, a tedy i zákonné minimum tekutin nahoru.

Podstatné je, že nařízení mluví o prostoru určeném pro práci. Zdroj vody na druhém konci pavilonu formálně existuje, ale reálně ho personál při práci u lůžka nevyužije.

Pacienti a rizikové skupiny

Na straně pacientů je situace složitější, protože část z nich žízeň nevnímá spolehlivě nebo si vodu nedokáže sama načepovat. Zvýšenou pozornost si v horkách vyžadují zejména:

• senioři, u kterých je pocit žízně fyziologicky oslabený
• pacienti na diuretické léčbě
• děti
• imobilní pacienti závislí na podání tekutin personálem
• pacienti s horečkou nebo po operaci

To znamená, že v létě roste nejen objem, ale i počet podání. Personál musí tekutiny fyzicky přinést, a čím dál je zdroj vody, tím méně podání za směnu stihne.

Kolik vody reálně potřebujete podle předpisů

Česká úprava je konkrétnější, než se v praxi předpokládá. Rámec dává zákon č. 309/2006 Sb., který zaměstnavateli ukládá povinnost zajistit zásobování pracoviště vodou, ale kvantifikaci obsahuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Pitná voda vždy, ochranný nápoj podmíněně

Podle § 53 nařízení vlády musí být prostor určený pro práci zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci. Toto je základní a nepodmíněná povinnost, která se netýká jen nemocnic, ale pitného režimu na jakémkoli pracovišti.

Nad rámec toho se podle § 8 poskytuje ochranný nápoj k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem. U prací zařazených podle přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1 do třídy I až IIIa jde o přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou, pramenitou vodu nebo vodu splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky. U prací zařazených do třídy IIIb až V se poskytuje přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací, přičemž její množství je omezeno na polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou je nápoj podle předchozího odstavce.

Minimální množství a jak se počítá

Nařízení stanoví, že ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu. Hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je podle § 4a 1,25 litru za osmihodinovou směnu; náhrada se uplatňuje, pokud u dané práce dojde ke ztrátě tekutin překračující tento limit.

Konkrétní litry určuje příloha č. 1, část A, tabulka č. 6. Funguje jako tabulka náhrady tekutin v závislosti na teplotě na pracovišti a na třídě práce, spolu s maximální teplotou, při níž je dosaženo maximální ztráty tekutin. Při překročení poslední teplotní hranice se náhrada ztráty tekutin zvyšuje ze 70 % na 80 %.

Jak zajistit pitný režim

Pro nemocniční provoz je nejbližším řešením bezbarelový výdejník vody napojený přímo na přívod. Odpadá u něj skladování a výměna barelů, tedy přesně ta část logistiky, která během letní vlny selhává jako první.

Filtrace probíhá v několika stupních: mechanické filtry zachytí viditelné sedimenty jako písek či hlínu, uhlíkové kazety absorbují chlor a zlepší chuť vody, a osmotická membrána zbaví vodu mikroorganismů, těžkých kovů a dalších škodlivin.

Zařízení vyrábí vodu nepřetržitě, takže kapacita není vázaná na to, kolik balení se právě vešlo do skladu. Bezbarelový výdejník vody Aquafilter je navržený na výrobu až 240 litrů filtrované pitné vody denně, a to sedm dní v týdnu. V nabídce jsou provedení s výdejem studené, horké i vody pokojové teploty, což ve zdravotnickém provozu pokryje i podávání tekutin pacientům, nejen pitný režim personálu. Konkrétně jde například o automat na pitnou vodu v černém provedení nebo o stolní výdejník Aqua Bubble postavený na reverzní osmóze.

Při výběru a umístění stojí za zvážení:

• Vzdálenost od pracoviště. Zdroj, ke kterému je třeba projít celé oddělení, se během směny využije méně.
• Umístění mimo zdroje znečištění. Výdejní místa patří mimo prostory s chemikáliemi, prachem nebo jiným kontaminačním rizikem.
• Kapacita ve špičce. Rozhodující není průměrná denní spotřeba, ale spotřeba během vrcholu letní vlny.
• Servisní interval a doklady o údržbě. Ve zdravotnickém zařízení je dokumentace stejně důležitá jako samotná technika, proto doporučujeme řešit montáž a servis dodavatelsky.
• Návaznost na zařazení práce. Rozsah nároku na ochranný nápoj se odvíjí od třídy práce podle přílohy č. 1 nařízení vlády, proto má smysl mít způsob zajištění pitného režimu popsaný ve vnitřní dokumentaci BOZP.

Druhá strana léta: stagnace vody v rozvodech

Zatímco se řeší, jak vodu dostat k lidem, na pozadí probíhá opačný proces. Léto zhoršuje podmínky uvnitř samotného rozvodu, a to hned dvěma způsoby.

Prvním je teplota. Podle technické normalizační informace TNI CEN/TR 16355 by se teplota vody ve vnitřním vodovodu neměla pohybovat v rozmezí 25 až 55 °C. V létě se však studená voda v šachtách a dlouhých větvích přehřívá a dostává se do pásma, kde se legionele daří nejlépe, tedy přibližně 20 až 45 °C. Stejné podmínky vyhovují i dalším bakteriím a virům ve vodě.

Druhým je průtok. Během letních měsíců bývá část lůžek a ambulancí mimo provoz, což znamená méně používané výtoky a slepé větve, ve kterých voda stagnuje. Právě stagnace spolu s biofilmem na vnitřních stěnách potrubí vytváří prostředí, ve kterém se bakterie množí a jsou chráněné před běžnou dezinfekcí. Jako prevence dlouhodobé stagnace má být z každé části vnitřního vodovodu voda rovnoměrně odebírána, nebo má být každá část vnitřního vodovodu nejméně jednou za týden propláchnuta. U vnitřního vodovodu teplé vody by voda měla při běžném provozu v kterémkoli místě dosáhnout teploty nejméně 55 °C.

Podrobněji se podmínkám růstu a prevenci věnujeme v samostatném článku o bakterii Legionella ve vodě. Pokud máte podezření na kontaminaci, prvním krokem je rozbor vody, případně dezinfekce rozvodu UV lampou.

Často kladené otázky

Musí nemocnice zajistit pitnou vodu všem zaměstnancům, nebo jen některým pozicím?

Povinnost podle § 53 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. se váže na prostor určený pro práci, ne na konkrétní profesi. Rozsah nároku na ochranný nápoj podle § 8 se však liší podle třídy práce, do které je činnost zařazena.

Stačí, když je na oddělení umyvadlo?

Nařízení mluví o tom, že prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci. Zda konkrétní technické řešení postačuje, závisí na posouzení rizika a na zařazení práce podle přílohy č. 1 nařízení vlády.

Proč se v létě objevují problémy s kvalitou vody i v novém rozvodu?

Rozhodující není věk potrubí, ale průtok a teplota. I nový rozvod při dlouhodobé odstávce nebo v málo využívané větvi poskytuje podmínky pro stagnaci a tvorbu biofilmu.

Jak často je třeba proplachovat nevyužívané výtoky?

Doporučení převzaté do materiálů Státního zdravotního ústavu uvádí, že voda má být z každé části vnitřního vodovodu rovnoměrně odebírána, nebo má být každá část propláchnuta nejméně jednou za týden.